sobota 17. září 2011

Mariánské Lázně



Jsem okouzlená pavučinou květů,
a zvukem blyštící se fontány,
a zpívající kapky v dešti jak krev se třpytí.
Jsem věčně živ. Jsi věčné moje žití.

A javoru šumí v listí šafránově žlutá.
Cvrčci za večera hrají svou sonátu.
Obloukem zašlých dní jak z novin staré články.
Topazové stíny nočních světla lamp.

Cinkání lžiček o talířky káv,
a klokotající smích, večerní háv.
Záblesky šperků, rukavičky, boa.
Roztomilé kloboučky a klapot bot.

Uctivé pozdravy a hrané úsměvy.
Atmosféra starých časů.
Shovívavost se s laskavostí snoubí.
Léčivé prameny v kolonádních podloubí.

Ve vánku zní tichá serenáda,
motýl potají křídla skládá.
Zářící světélka, mám je na dlani.
Naslouchám Mariánskému volání.

Žádné komentáře:

Okomentovat