Květina Neřestí

Spirály ticha vznáší se k nebesům.
Skrz prsty protéká křišťálová voda.
Prameny mléčného stříbra jsou spletené v copy.
Naděje koupe se s věčností v moři laskavosti.

Květina na břehu vzdychá a vadne,
slábne přes okamžik.
Neroste, umírá.
Má trny od krve a květ už zčernal prachem zášti.

Nesmíš ji utrhnout! Nelituj!
Je nasáklá jedem.
Nesvlažit ni kapkou vody.
Rač uroň slzu s trpkým přáním.

Znovuzrození. Věčný koloběh ji oživí.
Není proč se strachovat,
příjde její čas.
Však teď je nadsvět jen tvůj, začni žít!