V Nočním tichu

Podivně prázdná
blížím se k zániku,
zapomínám na vlastní touhy.
Průsvitný obraz pouhý.

Klidná a křičím ze spaní.
Nikdo neslyší mé volání.
Zůstanu sama, nic se nezmění.
Proměním se do nicoty
navěky svá..

Schovaná v křoví,
ukrývám tváře.
Maskou opatřená
měsíční záře.

Utíkám osudu
schovaná po vodu.
Ztrácím své štěstí.
Sražená pěstí.

A v dálce zvoní
kostelní zvony.
Ze srdce trčí mi šíp.
A kolem rozhostil se klid.

Ležím a netuším, zda ráno budu žít.
Pro lásku boží snad! Smiluj se!
Hledám sama sebe, nevím a spěchám.
Neslyším jména a pak procitám...