pondělí 29. srpna 2011
Samotná
Postávám v koutku
a skrývám své tělo.
Zahalená do kapky rosy.
Jsme nazí a jsme bosí,
když přijdeme na světlo světa.
Tiše, jako myška, se krčím
a pátrám po odpuštění.
Semletá kolem.
Nespatřím nic.
Kousky těla, plameny svíc
pálí jak žihadla vosy.
Drtí mě kamenem z nejtěžších.
Nemám kam utéct, kam uniknout.
Chci pryč, chci přežít
a být svou vlastní.
Nebýt Ti cizí.
Vidět jiskru v očích,
jak záblesk z nebe.
Chci zažít živé hromobití.
Třást se strachy
a přitom být v bezpečí.
Spoutaná ve tvém objetí.
Zůstat tam přes půl staletí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat