neděle 28. srpna 2011
Okamžik
Jen ještě okamžik,
pak navždy oslepnout.
Uzavřít srdce a mysl svou.
Vyčkat na poslední soud.
Být poustevníkem ve vlastním těle,
ostatní mít za nepřítele.
S láskou se nikdy nezaplést
a přitom toužit, války vést.
Ochočit srdce a duši mít bolavou
jedinkrát zachytit myšlenku toulavou
a vyplnit její zbožné přání
a potom rychle na pokání.
Zbičovat, srazit na kolena.
Rozhýbat kyvadlo, být vylovena.
Z výšek se dívat a stýskat si
věčně zatracená.
Být vděčné tělo, co netouží být.
Nemoci jen pro lásku žít.
Napospas světu skoncovat.
Ta lítost! - Kudla do zad.
Objevit kouty svojí duše,
ty temné stránky, co tak pálí,
jež touží po lásce a milování.
Odvléct! Přivázat na pranýř.
Zahubit svoje vlastní bytí.
Nespoutanost spoutanou bíti.
Znásilnit ji chtíčem studu,
nechat ji na odiv, pro ostudu.
Okamžik byl by vysvobozením,
z žaláře mé vlastní duše,
mé pýchy, mého pokušení.
Avšak on tváří se hluše.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat