Den

Světlo je mladé ale slábne,

jako by mizelo. Vsákne se pryč.

Až zmizí z dosahu prstů noci.

A pak se objeví až večer – noc ho dohoní.

Chuchvalce mlhy se prolínají údolím.

V zelených dálavách nikdo je nedrží.

A stíny prodloužené na doraz,

světlem zpité jsou pod obraz.

Purpurové jazyky odpoledne

krčí se nahoře v koutku,

jakoby nechtěly pohlížet na svět.

Jen slepec na ně však nedohlédne.

Dotyky zlatého deště

rozlévají potoky růží.

Sycené tvou krví něžně.

Ledově modré mražení.