Královna Běsů

Po zádech padám do neznáma
a cítím, že není návratu.
Mám strach, pode mnou jáma
a život visí na drátu

elektrického vedení.
A kdesi v hloubi lesů
za kočičího předení,
odpočívá Královna Běsů

po večírku více než rozpustilém,
kdy tančily a hudba hrála.
Pivo tam zapíjeli dobrým vínem
a nad ohni se kořist hřála.

Mé myšlenky už jsou mi cizí,
marně se je snažím zkrotit.
Přeju si, ať rychle zmizí
ta, v níž se mám utopit,

v hluboké tůni v temné jámě,
co padá dolů do neznáma.
Však smrt mi své podává rámě,
má duše mizí za horama

a tělo mé je křehké, vílí,
Královně Běsů dělá štít
a tančí, co mu stačí síly,
již dlouho nedala mu pít.

A náhle padá tiše k zemi,
ta krví její zbrocena.
A nejkrásnější mezi všemi
Královna leží ztracená...