Zatracená Láska

To tiché kap a zvuky zvonů,
ozvěny mezi skalami,
lehké a tajemné šumění stromů,
dechuprázdné vzlyky mezi slzami.

Pláčeš a nevnímáš,
smích pro rozptýlení.
Svou hlavu v dlaních ukrýváš,
chceš věčné zapomnění.

"V pořádku?" Pořád se ptají.
Ty bolestní staženou máš tvář,
jim jiskřičky v očích hrají.
Proč chtějí míti svatozář?

Když ucítilas prve
ty mírné tóny zapomnění
s kovovou pachutí krve
smísené ve věčné zatracení.

Tiché kap, ohlušující bum
a modrý záblesk v zápětí.
Bolest je pryč, vytažen trn
zmizelo živé napětí.

A v koutku duše skrytá,
víla se v křeči zmítá.
Život visící na vlásku
zapomněl navždy na Lásku.