Šepoty

Zastav se. Poslouchej. Slyšíš, jak šumí?

Cítíš, jak voní ta krása krás?

Pod hrubou kůrou srdce jim duní,

koruny z listí zalévá jas.

Tiché v nich šepoty zní,

nesou se krajem dál a dál,

prastaré příběhy vyprávějí,

jež znával jen lesní král.

Sklání své šarlaty,

i rudé karmíny,

satény, smaragdy

a zlaté koruny.

Sklání se potichu

z nebeské výše

- zůstáváš bez dechu -

k tvé hlavě blíže.

Šeptají na věčnost,

pro mě i pro Tebe.

Neznají hamižnost.

Stoupají do nebe.

Naslouchej pozorně,

nenech se světem zmást.

Les šeptá pokorně

a sladce jak medový plást.

Vyslechneš-li obdivně,

každičkou jejich báj,

pak ve stromech skromně,

ukryt je pro Tebe ráj.