středa 24. února 2010

Pozemské přání


„A hele padá hvězda!“
„Tak rychle! Něco si přej.“
Ale co? Šťasten jsem, tak jak lidem se nezdá.
Snad nejsem už ani člověkem.

Proč přivíráš oči a skrýváš své slzy?
Proč přeletěl přes tvář tvou ruměnec?
Smíchem se dusíš a polykáš vzlyky,
přetvářku svou ani netajíš...

Jen párkrát se zastavit a prohlédnout na nebe,
viděl bys, ó ano, na sebe.
Na svoje intriky a své klamy.
Na život za zdí, však pod hvězdami.

Viděl bys pláč a viděl bys hoře...
viděl bys ještě dál než je možné.
Viděl bys stíny a zpěněná moře,
drtivé toky řek a ukrutný sníh.
Spatřil bys zemi, jež brání se tvorům
co neumí spolu s ní žít.

„Tak co si přát?“ ptáš se věčně.
Vidět? Kdepak.
Raději zalézt do ulity, slepým se stát.
Člověk, ten raději nevidí...
Což nebylo by lépe tu bez nich? Bez lidí?!

1 komentář:

  1. Špulka 03.07.2012 00:05:02
    "Spatřil bys zemi, jež brání se tvorům

    co neumí spolu s ní žít." ... jak by si asi Země oddychla, kdyby jsme tu nebyly :D

    Bar' 15.02.2012 00:27:23
    bylo by tu klidněji a bylo by to jednodušší. a kdo by to nechtěl? ;)

    OdpovědětVymazat