Šibalská

 Stárnu,
pomalu nevidím na svoji ruku
vím však, že ty tu nejsi.
Přesto, že sedíš po mém boku.

Spíš jako dýka v břiše
zdáš se mi,
než přítel,
doprovázející mne na zemi.

Cítím se sama v našem bytě.
Jsme tu však tři.
Ty, já a naše dítě
a spousta slz co zbyla z MY.

Spíš cizinec, co se mnou hrál si
a triumfoval v každé z her.
To dokážou jenom lháři
co v rukávu mají pár es.

Stárnu, dávno neslýchám ta slova
cos šeptával mi před spaním.
Už tehdy byla prázdná
a já netušila, že pravdu nikdy nezměním.

Cítím se sama v našem domě,
jako bych čekala už staletí,
až tvoje ruka najde cestu ke mně
a naše duše spolu odletí.

Ty - cizinec - tu ruku nevztáhl jsi
a přesto vyhrál každou z cen.
To dokážou jenom lháři,
když je sudí dávno podplacen.

Vím, odejít jsem měla dávno
teď už je pozdě myslet na útěk
mé tělo nějak rychle stárlo
a nemyslím, že za to může věk.

Spíš trápení, když zahrával sis
a neváhal použít lest.
To dokážou jen opravdoví lháři
a tobě čouhá z rukávu pár es.