jak tady vítr šumí
skrz větve vzrostlých akátů.
skrz větve vzrostlých akátů.
Už jsem zapomněla,
že slunce tady umí
vykouzlit tisíce záblesků.
Zapomněla jsem přemýšlet o čase,
který neúprosně ubíhá.
Ztratila jsem touhu po kráse
se kterou duše uléhá.
Kostelní zvony dole v údolí
mi náhle odbíjí nový den
a jako živý sen
vrací vzpomínky na mládí,
tón jež se nese povětřím.
Pak stíny spánku náhle mizí
a záře dnů zas svítí mi skrz splíny
nesplněných tužeb a snů.
Vysoko v oblacích concerto mi hrají
perutě poslů ptačích.
Jejich melodie skrývají se v listí
a o dnech ztracených šeptají mi.
A já si vzpomínám.
A chci zase žít.
Žít jako dřív.
Než znovu zapomenu..
Žádné komentáře:
Okomentovat