LVII. Je čas oběda

Je čas oběda.
Za kuchyňským oknem sněží,
bílé chomáčky se tiše snáší k zemi.
Jako když padá listí
lehce zbarvené do rezava.
Jako když prší
karmínový déšť.

Je čas oběda.
Na střeše se olizuje kočka
nad křídly holuba.