Proležený gauč vrže pod náporem těl.
Čerstvý vzduch okna dýchá zatuchlinu těžkých záclon.
Už dlouho je nikdo neroztáhl.
V přítmí lampy potkají se mokré oči.
V koupelně stékají potoky z deštníků a pláštěnek.
Jsou tady všichni, ač touží být daleko.
Zírají tiše na vlastní ruce.
Jen děti v koutě ujídají pralinky z bonboniéry,
po kapsách hrst karamelek.
Smutek, víc nezbylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat