XXXI. U moře

Slunce usíná pod peřinou karmínových vln.
Zelené plameny na břehu osvětlují jejich tváře.
Sedím stulená v její náruči.
Naučila mne nebát se tmy. Duchů. Ničeho.

Chlad a smutek. Unavená jdu zpátky.
Malý už také postrádá svou matku.
Ještě se ohlédnu. Hvězdy se třpytí na hladině.
Voda omývá zbytky žhnoucích uhlíků.