XXVIII. Naposled

Dnes ráno jsem viděla vstávat slunce.
Planoucí oranžový květ
oblohu rozsvítil dílem vteřiny
a tma zmizela za kopce.

Dnes zahlédla jsem mlžný závoj
na jemné trávě něžně bělostný
svatební šat květnové nevěsty
zlatými paprsky protkávaný.

Dnes spatřila jsem slunce umírat.
Okvětí rudé gerbery
roztříštilo se po krajině
a už je nelze sesbírat.

Dnes ráno jsem viděla vstávat slunce.
Planoucí oranžový květ
smutně hladil moje ruce.
Snad nebylo to naposled.