Tymián

Na polštáři ležela mi snítka tymiánu.

Někdo ji tam položil někdy časně k ránu.

Otevřeným oknem ven vylétly mé vlasy.

Zpátky mi je přinesly stěhovavé husy.

Klavír místo Chopina hrál Rusalčiny árie.

Rybky se před ním schovaly za akváriem.

K poledni se na zahradu zatoulal míč. Zlatý!

Divná meruna. Vůbec nebyl kulatý..

Nešlo mi to do hlavy. Jak by taky ne.

Z omylu mne vyhnal až pan tatínek.

Raději mám zašít plot a nekoukat do slunce,

kobylky se nám už zase prohánějí po louce!

Vůbec se jim nechtělo zpátky do stáje,

radši čile skákaly mezi bonsaie.

Nakonec jsem všechny pochytala do krabičky.

Byla v ní bábovka. Čerstvá. Od babičky.

Když to máma zjistila, chtěla mi dát ránu.

Tudíž asi nebyla tím dárcem tymiánu.