Kopretina

Je to zvláštní svět,

když zhasne světlo.

Chci spát.

Zavřu oči a vidím stíny

bílé lístky kopretiny

vadnou a kroutí se ve tmě.

Nadechnu se a cítím lékořici

a hořké mandle se skořicí

na jazyku se mi rozplývají.

Slyším podivné šumění

jak moře co u břehů pění.

To auta nezůstala stát.

Otevřu dlaň, v ní schovávám tvůj polibek

a včera v noci zmizelý úplněk.

I tvá vůně z polštáře je pryč.

Ráno mne probudí sluneční paprsky

zapomněla jsem myšlenek záblesky.

Zas je tu den, čas žít a milovat.