nepřítomný úsměv na tváři
z
drdolu uvolněná lokna
s pískem se toulá po pláži.
Zpěněné
moře jí omývá prsty,
voní nadějí a dálkou.
Na
řasách zbytky slané krusty,
je vodní králkou.
Bez
hlesu hledí k obzoru,
provází lodě z přístavu.
Před
bouří bývá v pozoru,
vydává vlnám zástavu.
Pár
kapek karmínu
a příboj ztichne.
Malou
mořskou vílu
však stejně nezaslechne.
Žádné komentáře:
Okomentovat