úterý 25. února 2014
Ráno
Neutěšené minuty tikající v hodinách,
kostelní zvony odbíjí další ráno.
Probouzím se v cizích peřinách,
vím však komu říkám ano.
Zářivě bílá s popraškem skořice
a podmanivou vůní zimolezu.
Koupu se v paprscích měsíce
na tváři osamnělou slzu.
Vlastním dechem si zahřívám dlaně,
zebe je spadlá jinovatka.
Ulétly v kvapu, ustrašeně,
sýkorky od krmítka.
Noc na západě zvolna zapadá,
vítr rozfouká ji do všech stran.
Šeptám jak moc Tě mám ráda,
odpovídáš mi tichým "Zůstaň..."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat