Báj

Splašené myšlenky utekly do všech stran,
staré vzpomínky krájím ostřím nových hran.
Na hřbetech divokých koní snad je posbírám.

Poztrácené vteřiny zmizely v nenávratnu,
dřív toužila jsem po slunci, teď chci vrátit tmu.
Utopit sebe sama v zeleném pohledu.

Rozednění je tak blízko a já stále dál.
Pod polštář schovám si to, že jsi mne hřál,
přes víčka přetáhnu závoj, jako bys tu spal.

Schovám se navěky do říše snů a přání,
vyjdu z nich jen na tvé zavolání.
"Starý sen se k staré hlavě sklání,
báj o věčném milování..."