Šach Mat

Dvě ohnivé oči vidí mi do duše,
ruměnec na tváři, úsměv provinilý.
Ztracená v nich už pranic netuše,
jak jsme tak hluboko zabloudili.

Přes vlastní hradby utíkám pryč,
hledám skulinu, možnost pro nepřítele.
Až přijde blíž - jsi svědomí, tak křič!
Snaž se mi naznačit, co se mi děje.

Náhle mi srdce prudce buší,
že jemu se rty prohnuly v úsměv.
Chci vědět jestli mou lásku tuší,
zdali v něm nevzbuzuje hněv.

Má obrana se stala písečnou dunou
a on ji rozmetal do všech stran.
Jeho hlas zabrnkal mou citlivou strunou,
uprostřed srdce rozbil válečný stan.

Plení a pálí, co mají v dosahu,
ty ohnivé oči, úsměv pokřivený.
V partii šachu byla jsem na tahu,
bez královny ve hře však výhra není.