ďábelských
křídel
složených
na
zádech.
Zkamenělá
tvář v němém úleku,
ústa
připravená na nádech.
Rty
popraskané pískáním pouště,
mezi
zuby navátá zrnka písku.
Nikdy
se neměl na zemi pouštět,
je
tu spíš ke škodě než k zisku.
Když
přilétal, bylo tu veselo
a
lidé vítali jej s otevřenou náručí.
Jednu
z nich objal a pak se to semlelo.
Teď
už tu za něj nikdo neručí.
Je
prý ďábel s tváří anděla,
co
přišel, aby lidi soužil.
Jen
jediná opravdu věděla,
po
čem celý svůj život toužil.
A
tak je vyhnancem, kde byl milován.
Za
to, že políbil ji na tváře
a
když k ní měl být přikován,
odletěl
s ní z obětního oltáře.
Rozkvetlá
půda
po
jediném
doteku
andělských
křídel
složených
na
zádech.
Rozzářená
tvář v němém úleku,
ústa
připravená na nádech.
Žádné komentáře:
Okomentovat