Dlaně

Osiřelá dlaň své prsty v pěsti svírá.

Bolest ještě cítí, ač v ní už není živá.

Ztratila důvod cítit ztrátu, jež ji rozežírá.

Mrazivý vítr s ní bezpovšimnutí kývá.

V zatnuté pěsti skrývá své utrpení,

tiše vzdoruje tomu, co ji ničí.

Už dávno ji připravili o brnění,

ale nikdo ji nepřitáhl do náručí.

Je křehká jako ptačí vejce,

její sílu hněv a bolest tvoří.

Pustila draka z ocelové klece,

těžký dech mu pomstou hoří.

Osiřelé prsty už netiskne s láskou.

Drak palčivě vzlyká odsouzen k zániku.

Pomstou jsou šaty s černou páskou.

V pláči spojené dlaně klečí u pomníku.