Záblesky
slunce na černém peří
a
něžný azur za závojem mlhy.
Mít
křídla, co věčně na nebi tě drží,
proplouvat
skrz vzdušné stuhy.
Držet
svůj směr a proud,
mít
domov v jediné písni.
Beze
slov a lží se stromy splynout,
uletět,
když ocitnu se v tísni.
Na
křídlech proletět celý svět
o
něm pak skládat balady s trylky.
Zazpívat
vše, co jen lze pět,
noty
vymyslet během chvilky.
Jejich
tóny až z útrob srdce
pak
brkem poslat k básnikově ruce.
Žádné komentáře:
Okomentovat