Nepolapitelná

Bez života a beze smyslu,

uzavřená ve vlastním světě,

ukrytá v nekonečném číslu.

Tečka v poslední větě.

Zrnko písku mezi řádky

ověnčené strnulými slovy.

Ať text je dlouhý nebo krátký

na mou otázku neodpoví.

Vymlouvat může se a řvát,

šílená být předstíranou radostí,

všem hloupým vtipům se smát,

ostatní přivádět jen ke zlosti.

A jako střída sladká

být schovaná v pevné ulitě.

Ta noc byla příliš krátká.

Její myšlenky před tebou ukryté.

Rozdupaný záhon tisíců tulipánů,

poslední suché místo po letní průtrži.

Voňavý pugét rudých růží

za který přespává až k ránu.

Odpověď není na začátku

a na konci ji teprv nehledej.

Tam někde vprostřed dělá matku

byla tam, jenom vzpomínej.

Jediná hvězda ztracená v milionech,

jen součást celku, nikdy sama.

Kapka potu tekoucí po zádech.

Nepodložená útočná fáma.

Poslední paprsek světla,

co dělí den od soumraku.

Lilie, která dosud neodkvetla,

zlatý prsten, jež láká straku.

Světlý odlesk naděje na hladině

temných hlubin širých oceánů.

Záblesk lásky co zmizí ve vteřině

roztrhán zuby Kerberových chřtánů.

Tak vše na světě je pomíjivé

a s koncem času do hlubiny mizí.

Ať milenci skládají písně sebetklivé

za okamžik jsou si jak zprvu cizí.