Anděl - Padlá

Obětní beránek zbrocený krví,

s barvou podzimního deště.

Pod tíhou nebes bolestí trpí.

Křídel ji zbavili pro věčně.

Zapomenutá v okamžiku,

kdy jaro v léto přechází.

Hledá cestu k obratníku,

jen nesnáze ji nachází.

Nespočet jizev na něžné kůži,

tu polibky by měli kropit místo ran.

Po křídlech ptáků závistivě touží,

krájet modrý vzduch ostřím jejich hran.

Rozkvetlá bouře omývá jí tvář,

krev v hlínu zas se vpíjí.

Ví, že nedostane svatozář.

Bělostná křídla ji více neovíjí.

Tak v širém světě hledá své místo

ta smutná dívka s tváří Anděla.

V srdci jen žal a v duši pusto.

Na průsvitnou bělost už zapomněla.