Navěky Tvá

Je mi do pláče, ale slzy na tváři nezachytíš.

Jsem smutná duše s teskným osudem.

Tisíckrát ptáš se, čím mne potěšíš,

však směješ se všem mým odpovědím.

Neurčitě nesvá a přece poklidná.

Jako tóny varhan v kostelním šeru.

Tíha srdce, zčeřeného jako hladina,

nezastavitelná ze všech směrů.

Otázkou bude mi Tvůj úsměv kradmý,

ale odpověď navždy zůstane skrytá.

Vzpomeň si někdy na starý hrad, sad setmělý.

A v kůře stromů, v srdci, dvě slova vyrytá.