a
milióny
vět
co
se
bouří.
Hlava
mě
bolí
z
houkání
sov
a
vytí
vlků
při
letní
bouři.
Temné
blesky
křižující
nebe
netuší
jaký
mám
s
nimi
kříž
a
že
když
neposlechnou
Tebe
nepomůže
mi
ani
klece
mříž.
Uplakaná
skla
a
pavučiny
deště.
Vyvolávám
spalující
hromy.
Uvnitř
uslyšet
je
chci
ještě.
Jsou
strůjcem
mého
bezvědomí.
Rozbouřená
příroda
je
mi
odrazem.
Jestli
mě
kdy
chceš
zradit,
radši
se nikdy
nevracej
na
zem.
S
tou
vždy
se
můžu
poradit.
Vládkyni
moří,
jezer
i
hor,
močálů,
deště
a
všech
stvoření,
nic
nepostaví
svou
vůli
vzdor.
Tak
ničivé
je
její
běsnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat