Helené

Zešedlé potoky ticha

v zákoutích meandrů.

Růžolící děvče vzdychá

nad osudem vojáků.

Navždy jsou všichni pryč

ztraceni v zajetí.

Zlomená dívko, jen si křič.

Nikdo z nich se nevrátí.

Poslalas je do záhuby

princezničko prokletá.

Nepomůžou ti tvé hradby.

Čeká na tě odveta.

Uplakané tváře a vyschlé rty.

Za tebe smrti šli v ústrety.

Co dáš jim na oplátku?

Každému na oči po zlaťáku.

Cháron není tvůj sluha,

tomu na mou duši věř.

Tvá bělostná stuha,

nestála za tuto řež.

Neuposlechla jsi zvuky kleteb.

Nikdy neměl zřít tvou tvář.

Pozdě je na vzlyky motliteb.

Nad jejich hroby vezmi stráž.

Plač za Parida a jeho bratry,

jež padli za tvou zradu.

Hořte, Trojské pohřební vatry!

Odveďte duše do Hádova hradu.