Slané
potůčky, zahrady vzpomínek
a
v jejich skalkách můj malý kamínek.
Za
mámu, za tátu a za věčné štěstí.
Kéž
by to šlo jen tak, bez bolesti.
V
nemožné doufáme,
jsme
malí a vyrůst chceme.
Ve
velikosti je přeci síla,
avšak
ta taky srdce svírá.
Chtěla
jsem být velká a malá k tomu.
Nikdy
nepřejít práh mámina domu.
To
přání volala jsem k nebesům.
Však
k bohu nenašla jsem adresu.
Žádné komentáře:
Okomentovat