Prastaré

Prostřené v pološeru čekají na ticho.

Bušící křídla nebeských vojáků.

Sivé perutě zapomnění

chorály z hůry zastaví čas.

Ztracené v poušti prastaré Jericho.

Voda zmražená ve stínu soumraků.

Místo věčného zatracení,

probouzí jediný Andělský hlas.

Zapomenuté zvyky dávných předků,

bylo by krásné splynout s nimi.

Prastaré kusy nádob z hlíny

z nich prosakuje temné víno.

Černočerná tma se světly přízraků,

prochladlých těl pohyb zimomřivý.

Bojová vřava, potoky rudé tekutiny

střepy kusů z nich vše je jen vzpomínáno.

Zřícené stěny dávných domů

popel z ohnišť v povětří.

Stržené věže a strážní brány,

kdo nad městem drží ochranou ruku.

Co vedlo ke zkáze, spálení stromů,

tam, kde psi bídu zavětří?

Božské tu prsty na harfu hrály.

Z výšek se ozývá bělostné vrků.