Unavená

Okapem tonem ve světlech rán,
jsme zahalení v mlhách páry.
Předobraz světa, ztrouchnivělý prám,
rozpadlá kolečka staré káry.

Ztuhlé klouby na zkřehlých prstech,
klíživě zavírající se víčka.
Promrzlá záda svíjí se v bolestech.
Temno z oblohy nazaplaší svíčka.

Třeštící hlava a rty uspané.
Ospalé tóny, uši prožrané.
Tichý déšť padá na sklo uplakané.
Energie = hudba pro zvané.

Blahodárný spánek bez blaženosti.
Počty bez vyššího smyslu bytí,
protahují páteř a lámou kosti.
Úprkem pryč! Ocitnout se v síti.

Teskné počasí, smutné pohledy.
Proudy vody, kapky deště.
Unavené myšlenky bez známek vady.
Čekáme, co příjde příště...