Bohém
písmen
a
protikladů.
Albatros
kamarádských
vztahů.
R’adost
své
nejčistší
podoby
Úzkost
je
převrácená
na
ruby.
Ne
není
pražádnou
odpovědí.
Klopýtá
a
stejně
vpřed
hledí.
A
nikdy
nikoho
nenechá
ve
štychu.
K.laun,
který
dokáže
být
i
potichu.
Jarní
kvítí
a
motýlí
křídla.
Irisy
v
očích
hřejí,
jak
vřídla.
Tichounký
pláč,
konejšivý
smích.
Uličnický
úsměv
na
hvězdy
v
nebesích.
Notorický
milovník
lidských
práv.
Kamarádka
do
děště,
hrdá
jak
páv.
A
nikdy
nezkazí
žádný
lup.
J.e
nebem
stvořený
andělský
lump.
Lotosový
květ
a
křídla
havraní.
Uzarděný
svět
ztracené
krásy.
Citrónová
kůra,
jež
tvé
rty
poraní.
Idylické
řasy
v
očích
spásy.
Neústupnost
milého
úsměvu.
Kus
utrpení,
které
nepřetrpí.
Alabastr
ticha,
je
mu
do
zpěvu.
K.lokotající
barvy,
pršící
smích.
Pampelišek
dva
nedozírné
světy.
Exaktně
spojené
tenkou
linkou.
Tančící
sněhobílé
barety.
Už
dlouho
je
naší
hospodyňkou.
Láskyplná
péče
o
vší
zdraví.
Koriandr,
tymián,
skořice.
A
rozmarýn
– ten
všechno
spraví.
H.řebíček
– poslední
z
pětice
Žádné komentáře:
Okomentovat