Věštkyně

Ze střípků poskládám ti celý svět.

Umím je všechny nazpaměť.

A tak, než všechno praskne,

můžu ti povědět, na čem jsme.

Jsem věštkyní minulosti

a bájnou vykladačkou snů.

Umím číst z dračích kostí,

rozumím poselství run a tarotů.

Jsem alexandrijskou knihovnou

a antickou moudrostí věků.

Znám Maye i tajemství Aztéků.

Klamu tělem, jsem věčnou mozaikou.

Černě orámovaný svět dívčích očí,

vědecké poznatky, slunce se kolem točí.

Vkročit do dní, jež nejsou naše,

pohybovat se v nich křehce a plaše.

Jsem vášní pravěkosti,

sbíhají se mi sliny.

Jsme skutečnými stíny

ve zlém čase.

Vládnu konečnu nekonečnou mocí,

ze všech úskalí ti mohu pomoci.

Znám řešení všeho míru,

i tajemství konečnosti vesmíru.

Dovedu změnit čas,

zastavit zkázy předobraz.

Když ocitneme se v síti

vše kolem nás se třpytí.

Pozorovatelka skutečností

bez větších účinností.

Zaměnit koloběh světa.

Po lidstvu byla by veta.

Nevyrytý nápis ve skále,

by zničil nás i všechny mé cíle.

Zamával by a za chvíli,

byl by nám svět naprosto cizí.

Jen co obraz za horizont zmizí,

vrátíme se raději zpět.

Zapomeň na takový svět.

Nechť věštkyně je vždy v bezpečí.