Soumrak

Krvavé šmouhy v dáli na skle,
hynoucí další den.
Nebeské páry se zemí splynou.
Nastává noc, večer je za oknem.

Stopy černých havranů v trávě
a hroby za zdí hřbitovní,
půlnoční kvítí natrhané,
žlutá světla pařátů tmy.

Jedu jim vstříc.
Tmou, tichou nocí.
V posteli leží cvoci,
jimž spočítal jsi jejich sny.

Sečtené okamžiky bytí
a smutný soumrak na dně láhve.
Paprsky stuh měnících žal žití,
sedliny vína, po dřevu oheň prahne.

Uspěchané hvězdy kreslící záře.
Tušené listy ve větvích stromů.
Trmácím tělo v hřbitovní káře
a stýskám si, chci zase domů.

Oranžové stíny světel,
co přechází v tmavou modř noci.
A hvězdy bílé jako jetel,
po blankytu nebe prahnou vlci.

Smaragdy lesů se skryly zraku,
stejně jak vůně vzrostlých růží.
Milenec na sklo háže z praku,
milenka vidí jej jen stěží.

Tuší jsou vykreslené stíny soumraku
a tiché pásy večerního lesa.
Kapky něhy ve vášních povlaku.
Zastavte časoběhu kolesa.