Zelená šmouha mizí
v dáli.
Skrčená vzlykám
tichounce,
doufám, že jsme ještě
neprohráli.
Unikám vzhůru, kde vlnky
se kroutí.
Skrz zelené prsty protéká
voda.
Mé srdce se pořád
rmoutí.
Souzvuk dechů nebyl
náhoda.
Žlutá a červená očka
se smějí.
Prchám pryč. Kdoví kam.
Bílé chomáčky si na
závoj hrají.
Toužím jen po jednom,
ale unikám.
Podél šedé linky mizí
volavčí hejna.
Čím jedu dál, tak tím
jsem blíž.
Ač nohy zapírám odpověď
je stejná:
putuji dál - to je můj
kříž.
Kostelní zvony a flétny
z ráje,
jak za jablko pekelná
muka.
Led v očích mi
láskou taje.
Více tě nespatřím a
srdce puká.
Oranžová záře už za
obzor mizí.
Předstírám – nechci
vedle tebe stát!
Dva lidé si nemůžou být
tak cizí!
Ale pravdivá vzpomínka
mě bude hřát.
Žádné komentáře:
Okomentovat