Zapomenout

Jen ještě jedenkrát vidět tu tvář
a v ní čistě zračící se štěstí.
Pohlédnout na tmavých očí zář,
slyšet srdce, co rychle šelestí.

A zapomenout na všechny společné chvíle,
a všechny smyšlené nedosažitelné cíle.
Zapomenout na lásku i vášeň touhy
a věčnou něhu a dotyků stuhy.

Jedinkrát cítit pohled těch očí,
jejich spalující žár.
Být středem, okolo nějž se točí,
a nepoznat, co je to "být stár".

Zapomenout léta, ty roky soužení,
a roční období láskyplného toužení.
Vymazat světlé i tmavé zítřky,
roztrousit vzpomínky a jejich střípky.

Jen ještě naposled ukázat světu,
jediný dotek rtů jak křídla motýlí
a pak pronést láskyplnou větu,
však silou pamfletů za mnohá úsilí.

Zadusit oheň a rozšlapat uhlíky.
Už nikdy nezpívat v Madridu slavíky,
a všechny písně světa na kapky roztrhnout,
až nezbude už nic. Jen navždy zapomenout.