Okenní víla

Klárce

Jsou okna tím, čím mají být?

Zdají se krásná a čirá.

Však v každém z nich se skrývá

maličká okenní víla.

V létě, když teplo je celičkou noc,

víla pryč odlétá, horka je moc.

Otevři okno, vypusť ji ven.

Vánek jí přinese překrásný sen.

Na podzim krčí se víla v koutku.

Déšť nemá ráda a vůbec už bouřku.

Sama pak neví, co počít si má,

když na okno jí klepe zima.

V zimě je všechno smutné a tklivé,

I ustane vílin veselý zpěv.

Pláče. Na okno obrazce mrazivé

její slzy kreslí…

Neplakej vílo! Chci vidět svět.

Zasněžená krajina tak krásná je.

Neboj, sníh vždy zase roztaje.

Spinkej maličká a nech si zdát,

že zimy se nikdy nemusíš bát.

Když na jaře vstává,

za oknem jas,

víla se rozzáří,

zpívá si zas.