Mlžnej sen

Každý člověk zná, tu náladu toulavou,

když se ti rozsvítí hvězdičky nad hlavou

Smutek v duši máš, když déšť do oken buší.

Nic víc nevnímáš, myšlenky ti ruší.

Já nevím jak. A nevím proč.

Však stesk mě přepadá.

Tak do kaluže rychle skoč!

Ať ten sníh nepadá.

Slunce svítí okny sem. Prodírá se větvemi.

A mě zdá se mlžnej sen, že kapky padaj na zemi.

Ty mezi nima chodíš zas, tvůj stín na zem dopadá,

A prosíš: "mou duši spas, já lásce propadám"

Já nevím jak. A nevím proč.

Však stesk mě přepadá.

Tak do kaluže rychle skoč!

Ať sníh už nepadá.

Vítr fouká, klátí stromy. Zvedá se kouř z komínů.

Jsem tu sama mezi všemi, černá v škále odstínů

Jsem tu já a nikdo jiný. Nic mi nedá naději,

že jsi sám a že jsi živý, neumíráš v závěji

Nevím jak a ani proč,

stejně mě stesk přepadá.

Tisíce konců kolotoč

mě náhle napadá.

Máš svůj život a já jiný, stejně nevím kudy kam.

Neptám se už na příčiny, jenom v srdci bolest mám.