A pak hned druhá, třetí,
do klína za první letí,
aby tam nebyla jediná.
Vzpomínky hlavou mi víří,
skoro jak netopýři,
když křídly klapou.
Slzy mi do klína kapou.
Slza mi kapla do klína,
že odešla mi rodina,
že odešel celý můj
svět,
jako když odkvete na
louce květ.
Slzy mi kapou do klína.
Jezírko je z nich dávno.
Po tváři jedna mi teče.
A když ta dolů skápne,
potůček z jezírka
steče.
Slzy když kapou do klína,
smutek vyplavují z duše.
Když se vyplaví,
vzpomínáš,
přestaneš vzlykat.
Jsi
tiše.
Žádné komentáře:
Okomentovat