Slyším vlastní touhy
šumí,
když plují kolem.
Bublinky v šampaňským,
spíš v laciný kole.
Nikomu nestojí za obdiv.
Tiše plynou.
Nedávám je na odiv.
Tak se pomalu vytrácejí
praskají na hladině.
S nimi vyprchávají i tvoje city.
U dna prázdný láhve,
jak tmavý kal
usadily se tvý viny.
Ty jediný jsi mi ponechal.
Klidně bublající sud vína
stal se sudem prachu.
Pálí jak kyselina
vonící po burčáku.
A stačí jedna jiskra,
příliš těsné víčko,
abys byl v nebezpečí
můj podnapilý brachu.
Žádné komentáře:
Okomentovat