"Sen svíčky"

Až svíčka dohoří,
svět se do tmy ponoří,
budeme tu sami,
spolu, jen Ty a já.

Než ledy odtají,
čekáme potají,
kdy rty se nakloníme,
Ty a já.

Pak místo svíčky vzplanu já

vítr do vlasů zašeptá.

Stíny před zraky nás přikryjí,
když zvony půlnoc odbíjí.


A na nás prší hvězdný prach,
tmu ukrývá v útrobách.
Nic není lepší než sen,
že je den.
 - Krásný den.

Až svíčku zhasne dech,
uvidíme na druhý břeh,
lavičku v parku,
kde sedíš, Ty a já.


Až řeka bude spát,
zašeptáš: Mám Tě rád.
Budeme spolu sami
Ty a já, pod hvězdami.

Pak místo svíčky vzplanu já
vítr do vlasů zašeptá.
Stíny před zraky nás přikryjí,
když zvony půlnoc odbíjí.

A na nás prší hvězdný prach,
tmu ukrývá v útrobách.
Nic není lepší než chtít,
jen snít.
- Stále snít.

Až ráno vstane den,
co roztříští můj sen,
zas zůstaneme sami
Ty
- I já.