XXII. Volavky

Vlahým šerem voní ticho stromů,
chladná voda zpívá v rákosí,
volá volavky zpátky domů
měsíc putující někam za nocí.

V hloubce tůně šupiny se blyští
v záři luny stříbrem bělostné.
Někde v trávě kapky rosy tříští
pavučiny prázdně žalostné.