Nevím jak to říct a vlastně ani komu,
že už přes měsíc nechodím sama domů.
Prsty se mi splétají s prsty cizince,
mé rty naň volají, on běží k mamince.
Tisknu ho v objetí, ač ještě nemá jméno,
jsem mu nablízku, nechci zapomenout.
Před zlem chci chránit jej, jak nejlépe mohu,
má služba maminky podobná je bohu.
Má jistě svoji úlohu, zachránit zem, či tak,
a já mu na svět pomohu, přes neúprosný tlak.
Až kouknou se mu do očí, pochopí také oni,
kolem nás se svět netočí, to všechno je jen o nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat