Marné volání

Už je to dávno co byl jsi blíž.
Byla jsem ti snad na obtíž?
Jen další velmi krutý žert?
Pláču. Což mne neslyšíš?
Srdce mi krvácí. Přihlížíš.
Křičím ať vezme si tě čert!

V slzách si lámu hlavu teď..
Proč mlčíš? Proč nic neříkáš,
nechceš mne vidět, pryč utíkáš.
Proč nestojím ti za pohled?
Proč nenechals mi políbení?
Proč láska je jen k ubrečení?

Zlomil jsi mi srdce ve dví.
V čem asi větší bolest tkví.
Jak oplatit ti tvou zradu smím.
Čím své zoufalství ti odčiním.

Proč milovat jsi dovolil
a jen tak zlehka zatratil.

Bylo to z nudy? Z rozjímání?
Nebo snad jenom ze zklamání?
Proč nechal jsi mne samu stát?
Kam podělo se: Mám tě rád?
Jen pro pláč zůstaly mi oči
a duše v půl se rozskočí.

Čím provinilo se mé srdce,
že sklízí trpké plody tvé,
jež chutnají tak hořce..

Má duše jenž se ke tvé pne
potrhaná zůstane, slůvka ji nespraví.

Z lásky zbude jen marné volání.