Víla

Viděl jsem tě časně k ránu
nad propastí z tulipánů.
Voněla jsi v jejich květech,
zahalená v marcipánu.

Voněla jsi v jejich květech,
v tváři stopy po poupatech,
v očích nevinnost a něhu,
krásná ve svých dívčích letech.

V očích nevinnost a něhu,
šíje - pláň bílého sněhu,
ústa po polibku volající,
nožky jak stvořené k běhu.

Ústa po polibku volající,
moje zraky ještě spící,
viděly je časně k ránu.
Dotek křídel na mé líci.