Z Ulice

Zabalené ve vrstvě ticha
zmučené tělo,
snad ještě dýchá,
snad ještě neumřelo.

Vzduch stojí bez pohnutí.
Mlčí a počítá.
Jediné podklouznutí,
náhle zas pospíchá.

Zem je opilá rudým vínem,
je suché, chutná po kovu.
Vlasy skryté pod karmínem.
Nikdo si nevšímá další z davu.

Tvář rozcupují na písmena
a jméno smění za mince.
Snílek, prázdná, hloupá, žena,
marně čekala na prince.