mi
vítr z plachet odvanul.
A
když se usměješ, hlava se mi točí,
jak
dech mi v hrdle zamrznul.
Na
tenkém laně stojím nad propastí
a
stačí málo než se zřítím.
Jediné
slovo uvrhne mě do neštěstí.
Tvé
oči na své tváři cítím.
Ztracená
ve Tvé vůni večer usínám,
ospalá
smutkem a opilá touhou,
s
pohledem na Tvé tělo víčka přivírám,
jediný
obraz pro noc dlouhou.
T.
Žádné komentáře:
Okomentovat