Za dveřmi

Tlukot prstů po klávesách počítače,

bolavé svaly, unavené oči.

Z opuštěné samoty choulí se, pláče.

Hodiny odbíjí, další den končí.

Zbývá jen zhasnout a jít sama spát.

V hlavě si přehrává melodii tklivou,

klepání na dveře si nechává zdát.

Stojí tam s tváří úzkostlivou,

jak touží překročit její práh,

skrýt ji v náručí, políbit rty.

V ústech má sucho a v očích strach,

bojí se její drtivé msty.

Odpustí – ano či ne – zápletka v této hře.

Spánku ji vytrhne zaklepání na dveře.